Pan Stefurak měl v dětském věku nějaký ten kilogram navíc, od patnácti let si ale po dobu zhruba deseti let držel hmotnost normální (65 kg). Pak ovšem přišly dva zlomy – jednak se přistěhoval do České republiky, jednak zanechal kouření. V prvním případě šlo o růst hmotnosti v řádu jednotek kilogramů, ve druhém, psal se rok 2006, to ale bylo plus 18 kg. Následovalo období postupného přibírání o 3-6 kg za rok, a to až do maximální hmotnosti 148 kg v roce 2018. Tehdy svoji hmotnost začal řešit – nikoli snad kvůli narážkám okolí, ty mu byly, jak sám potvrzuje, jedno, ale kvůli jinému onemocnění, a sice lupénce. Podnět přišel od ošetřující lékařky, která doporučila redukci hmotnosti s cílem předejít situaci, kdy by panu Stefurakovi musela být v rámci biologické léčby podávána dvojitá dávka léků.
Jeho kroky vedly nejdříve do nejmenované sítě výživových poraden, kde si předplatil roční kurz. Pan Stefurak je však přesvědčený, že právě absolvování daného kurzu později naopak vedlo k dalšímu růstu hmotnosti. „Byli jsme nuceni jíst obrovské porce zeleniny, kterými jsme se měli zasytit. Zpočátku jsem zhubnul pět až šest kilogramů, pak se ale úbytek zastavil, hmotnost stagnovala, a po skončení kursu nejenže doporučovaná strava zůstala bez efektu, ale dokonce jsem měl tendenci hmotnost rychle nabírat. K tomu jsem měl stále pocit hladu,“ vzpomíná pan Stefurak. Po této zkušenosti se obrátil na pana docenta Matoulka, s nímž byl v kontaktu již v minulosti, to ještě při hmotnosti asi 90 kg. Tehdy, jak sám přiznává, byl netrpělivý, výsledky potřeboval mít hned, takže spolupráce neměla dlouhého trvání. Nyní byl ale odhodlaný vydržet. Hmotnost začala být překážkou už i v práci (pracuje na stavbě), zadýchával se a byl méně pohyblivý. V úvahu přicházel bariatrický zákrok, na který bylo potřeba se připravit.
V přípravě na bariatrii pomohla farmakoterapie
Příprava na operaci, kterou pan Stefurak absolvoval, trvala přibližně rok a kromě úpravy stravy a pohybové aktivity zahrnovala i farmakoterapii. „S panem docentem jsme byli domluveni, že do určitého termínu zhubnu určitý počet kilogramů. Zkoušel jsem to nejdřív sám, ale šlo to pomalu, nebo to spíš nešlo vůbec,“ říká pan Stefurak. S nastartováním redukce hmotnosti mu pomohl lék, který patří do skupiny analog peptidu 1 podobného glukagonu (GLP-1) a aplikuje se v podkožních injekcích. Díky léku a úpravě životního stylu se mu podařilo v období před operací zredukovat o 20 kg a bariatrický zákrok, plikaci žaludku, podstoupil v květnu 2019 s hmotností 128 kg. V období prvních devíti měsíců po operaci pokračoval v redukci hmotnosti, která se zastavila na 105 kg. Následně došlo ke stagnaci, ačkoli, jak doplňuje pan Stefurak „jednou jsem dokonce na váze viděl i 99,5 kg.“ Pan Stefurak začal později také pozorovat větší pocit hladu nebo chuť na sladké pití, které před operací nemíval. Mj. i proto začal opět užívat zmíněný lék. Díky zákroku ale naopak mohl přestat užívat léky na vysoký krevní tlak, který se operací upravil, a také se stabilizovala hladina glykemie v krvi, kterou míval na horní hranici.
Stres v práci a méně monitorace dělají své
Pan Stefurak, 2,5 roku po operaci, prochází obdobím, kdy jeho hmotnost opět plíživě roste, aktuálně se pohybuje kolem 111 kg. Je si vědom toho, že za tímto vývojem je stres v práci a volné víkendy, během nichž se dostává do pozitivní energetické bilance, což znamená výkyvy hmotnosti plus 1-2 kg. Ty během pracovního týdne, pokud je dostatek práce, zase shodí. Jakmile ale přestane vydávat energii v práci, hmotnost narůstá. Co se monitorace týká, do Kalorických Tabulek zaznamenává pravidelně pouze hmotnost, zapisování jídla je pro něj z časového hlediska příliš náročné, resp. zapisovat zapomíná. „Občas si vzpomenu, ale stačí, aby na mě někdo v práci promluvil, zavolal mi, a je to pryč.“ Kromě toho, že déle než půl roku nezapisuje jídelníček, přiznává také změnu v pravidelnosti. „Dřív jsem si doma připravoval krabičky s jídlem na druhý den do práce a v práci jsem pak jedl každé dvě a půl hodiny. Přípravu doma teď nestíhám a v práci jíst každé 2,5 hodiny, nebo alespoň pravidelně, bohužel také ne.“
A co dál?
Pan Stefurak si sice kvůli pracovnímu vytížení v současné době nestihne připravovat jídlo doma, dbá ale na výběr vhodných potravin a dodržování gramáže. Fyzické aktivity má dostatek v práci, k tomu o víkendech pravidelně podniká výlety. Co se hmotnosti týká, sám pro sebe si stanovil hranici 115 kg, kterou nechce překročit. Pokud by hmotnost měla růst dále i nad 115 kg, je připraven situaci řešit za podpory lékařů. „Věřím, že to zvládnu a hmotnost se půjde zase zpátky dolů,“ uzavírá pan Stefurak.
Mgr. Bc. Lucie Burdová